Prošel jsem různými obdobími kontaktu s tímto fenoménem. Shrnul bych ta období po dekádách od prvního setkání: 

1987

Do Lidové školy umění, kam jsem chodil na bicí, přišla učebnice Miloše Veselého s modrým obalem a názvem Etudy pro bicí soupravu 2. sešit - náklad snad jen 500ks-))

Okamžitě jsem ji od ředitele vydyndal s tím, že ji budu mít propůjčenou do konce školního roku (avšak mám ji jako vzácnou relikvii doma stále i po dvaceti letech - doufám, že to „rozkradení majetku v socialistickém vlastnictví“ je již promlčeno-)))).

Tehdy byl nedostatek materiálů pro soupravu - hrál jsem kromě pár cvičení zezadu ze Šprunka jen „Etudy pro bicí soupravu“ Rudolfa Jakouše, které mě moc nebavily, a notně nesystematicky jsem si vymýšlel různé zárodky pozdějších patternových a koordinačních cvičení. No a ještě „oxeroxované“-) transkripce Richových sól, které byly zápisem tak odtažité od spontánní šťávy z desek, že jsem je velmi brzo odložil „na později“-)...

Tady byla najednou těžká, lákavá učebnice, kde byly systematické koordinační vzorce pro „traktory“ po soupravě (hrálo-li se vše dostatečně „fofr“-)), osminy v šlapané hi-hatce proti triolám v rukách - no zjevení... První díl jsem pochopitelně nesehnal, dostal se ke mně až na konzervatoři od prof. Kympla.

Na přelomu režimů jsem se pak se jménem Miloš Veselý setkal v souvislosti s bubeníkem Michalem Hejnou z kapely Horká Linka, který mě fascinoval svou technickou jistotou a inklinací k modernímu pojetí á-la Steve Gadd apod. a který byl také prvním žákem Miloše Veselého na Státní konzervatoři.

No a potom samozřejmě se jménem Štěpán Smetáček, který nejen mě ohromil svou úžasnou technikou a razancí v metalové kapele Řetěz a později v Arakainu. Samozřejmě jsem registroval, že je žákem profesora Veselého a k oběma jsem si vytvořil velký respekt.

Tehdy měl pro mě tedy pojem „profesor Veselý“ zásadní význam jako osoba, která v domácích „polích neoraných“ používá konečně ojedinělou utříděnou a funkční systematiku výuky bicí soupravy.

1997

Absolvoval jsem ten rok na KJJ, kde jsem kromě dalších materiálů hrál pochopitelně i základní knížky Veselého v původní psané formě - myslím, že je Kympl získal od Veselého osobně, ale to nevím přesně.

Cca v roce ´95 vyšly knižně první díly učebnic - jen jsme se trochu divili, proč vyšly ty materiály bez dalších existujících variačních verzí, kterými se mají nacvičovat a tedy v polovičním efektu výsledku...

V té době už ovšem kulminovalo období fenoménu „zásadních odpůrců“ a „zásadních zastánců“ Veselého metodiky a zdá se mi, že to velmi přesáhlo svůj původní význam. Stal se z toho tehdy úplně spor o „pravost své náboženské víry“-)).  

„Přiléváním do ohně“ bylo „tabu mlčení“, které tito příznivci vytvořili - tedy údajný přísný zákaz sdělování podrobností žáky o metodice výuky (pro mladší čtenáře odchované na interaktivních DVD školách a stahování z internetu trochu pravěk, že?-)))))))))))).

Ale spíš podezírám členy klubu „Zásadních Zastánců“, že si ta pravidla mlčenlivosti trochu nafukovali sami, aby lákavost „tabu“ a význam právě toho „jejich Zasvěcení“-)  patřičně vzrostly-))

Některé situace byly až komické a chudák Veselý tím byl strháván do pozice „guru“, ve které sám určitě nemá potřebu být.

Vzpomínám si, jak jeden tehdejší vyznavač „Pana Profesora“ (to byla poznávací formulka, kterou všichni vyslovovali s totožným nábožným nádechem-)) odešel smrtelně uražen z hospody poté, co jsme se s kamarády začali bavit o tom, že šéfredaktor časopisu Modern Drummer Ron Spagnardi vydal už před časem knížky, které se zabývají paradidly (Paradiddle Power), koordinací (Progressive Independence), akcenty (Accent Control) a že tedy ve světě přece jen existuje v této tématice určitá alternativa domácích materiálů pro výuku techniky hry.

Bral nás úplně jako útočníky na něj, na prof. Veselého a na světový mír-)

Útočníky na nějaké své soukromé náboženství a naprostou světovou výlučnost této metodiky, které si nesmyslně sám vytvořil a chorobně na ní trval, aniž by o něco takového Miloš Veselý usiloval...

Podobně vyhrocená reakce nastala u jednoho spolužáka z nižšího ročníku, který se velmi nevybíravými slovy a velmi zvýšeným hlasem -) ohradil přímo na hodině vůči údajné kritice Veselého metodiky Vladimírem Žižkou seniorem (který zřejmě zařadil nějakou nevhodnou výtku do svého košatého popisu situace v pop music ČSSR na počátku 50. let, nebo nějakém podobném oblíbeném tématu - -))). Zmíněný student na základě tohoto incidentu zažádal o ukončení studia... Ano, i takové tragédie se na poli „pravé víry“ vedly...-)))

Domnívám se ostatně, že celý „nafouknutý problém“, kvůli kterému odpovídáme na samostatnou otázku v Magazínu Sféry, mají na svědomí právě ti fanatiční „zastánci“, kteří svou militantností a nepřipouštěním jiné pravdy polarizovali názorové strany a vytvořili tak přirozenou protistranu „odpůrců“, která by jinak ani nevznikla...

2007

Během posledních deseti let se znovu zlepšila snadnost získávání materiálů. Je možné vycestovat do celého světa, přes internet získávat nejrůznější informace, objednávat si knížky, desky, videoškoly..., srovnávat a třídit metodické postupy z celého světa, setkávat se s muzikanty ze zahraničí...

Pokud se vypravíte do světa a setkáte se tam s muzikanty, zjistíte, že se opět objevila celá nová generace mladých hráčů.

Jsou vybaveni všemožnými materiály a výukovými systémy z celého světa, mají skvělé nástrojové vybavení, dokonalou techniku vypěstovanou čtyřcestými koordinacemi a rudimentálními cvičeními na x způsobů, ovládají skvěle různé paličkové i pedálové techniky, mají dokonale zvládnuté styly, jejich frázování...

Pokud bychom se jim svěřili, že v Čechách řešíme donekonečna otázku „funkčnosti nebo nefunkčnosti“ jisté regionální výukové větve, asi by je to moc nezajímalo-). Spíš by se zajímali o výsledky - jak jsme schopni fungovat v různých obsazeních, stylových žánrech, být flexibilní...

Myslím si zkrátka, že v současném globalizovaném světě jsou podobné „sousedské“ válčící ostrůvky passé.

Informace ohledně metodiky nástroje jsou vedle sebe z různých zdrojů k dispozici naprosto volně a stačí naučit se v nich správně zorientovat a vzít si z nich to důležité pro sebe. K výsledku mohou vést různé cesty a každý má možnost volby, kterou z nich se vydá.

Důležité je vždy jedno jediné - podrobovat nabízenou cestu svému názoru a kontrole.

Toho se také týká úplný závěr mého příspěvku. A ani se tím nevzdálíme od tématu, protože se to týká názvu jedné učebnice Miloše Veselého.

Mám totiž jeden zcela soukromý a jednoduchý systém k rozpoznání „otevřeného“ a vnímavého studenta, založený na jazykové vnímavosti obsahu a tím pochopení principu věci.

Obsah je velmi snadný:

Nejznámější rudimenty u nás (pro někoho možná dokonce jediné známé-)) jsou bezesporu Paradiddles (množné číslo v EN), v české verzi: Paradidly.

Jednotné číslo v EN zní: Paradiddle, česky tedy „ Paradidl“. 

Pokud přesto říkáme „hraji si teď doma především paradidle“-), je to stejné, jako bychom říkali „stůl mívá většinou čtyři nohe“.

Drobná lingvistická hříčka, která prozradí mnohé o ochotě podřídit individuální úsudek prezentované informaci a být ochoten šířit ji dál...-))))))))))))